Radim Staněk: „Za vše vděčím svému bratrovi a jeho kamarádům.“

Dovolte, abychom vám představili novou posilu Deviantů, a to bývalého provozáka ze Show Parku, či hlavního náhončího z baru Modrá Ústřice, Radima Staňka.

Tak Radime, povídejte, jak se to celé upeklo.

No, ono se to asi moc nehodí, ale musím s pravdou ven. Ve své bývalé práci (Modrá Ústřice), jsem se na šichtě hlavního náhončího točil s bratrovo dlouholetým kamarádem, který má sklon ne jen k lehkým drogám, Honzou Dědinou. Chci jen říct, že jsme to dělali pro peníze, nikoliv pro slávu či pochutnání. Honza se vždycky těšil na víkend, kdy bude moci zapomenout na to, co dělá přes všední den. To bylo asi to, co mě nejvíce lákalo. U mě víkend znamenal nástup do Show Parku, a hecování kurev, k co nejlepším výkonům, a to jak u tyče, tak na privátu.

To je hroznééé Radime, podepsala se na vás nějak tato zkušenost?

No, myslím si, že ano. Začal jsem dost přemýšlet o životě, došlo mi, že takhle žít nechci, a proto jsem požádal Honzu, zda by mě s sebou nevzal nějaký víkend domu a nezařídil mi, přestup do týmů Deviantů. Honzovi se můj nápad hned zalíbil, trošku jsem z něj cítil, že má postranní úmysly, proto jsem hned vyndal karty na stůl a jasně jsme si řekli, že náš vztah bude čistě kamarádský. Honza to vzal, a za to bych mu chtěl strašně poděkovat.

Takže jste vyrazil na jih Čech. A co se dělo tam.

Tam se jeli velký pecky, viděl sem 2 zápasy, které Devianti vyhráli vždy po boji. Líbilo se mi to srdíčko, ale pravda je, že někteří hráči budou muset skončit, s takovýma duchama hrát nebudu. Vadil mi hlavně ten pomalej oblečenej žebřík s vanou, kamarád kterého jsem bratrovi zakázal, nosí 8čku, pro mě mrdka. Pak tam hrál můj bratr, můj vzor, moje všechno. Díky němu jsem se dostal do Prahy a získal pracovní pozice, za které by se leckdo styděl, ale on mě naučil, že se nemám stydět za to, co dělám. Vždyť on dělal něco podobného v Dolním Dvořišti, pamatuji si, jak mi vyprávěl o tom bukkake, kde smolně skončil uprostřed, a taky to ustál. Hrdina. Znovu říkám…můj bratr, můj vzor.

Tak to je celkem nechutné, to musejí být rodiče pyšní…

Ze začátku se cukal docela dost táta, ale pak nám začal fandit a podporovat nás oba. Za to jsme mu s bratrem vděčný. Mamka byla ráda, že děláme to, co nás baví, takže pohoda.

Vraťme se k tématu. Co si slibujete od vašeho nového angažmá??

Slibuju si titul, jsem vítězný typ. Je jedno co dělám, vždy chci být vítěz. Dle mého názoru budeme těžko hledat soupeře. Jakmile hraji s bratrem po boku, přenášíme vítěznou energii na všechny spoluhráče okolo. On to hraje hodně na mě, snaží se mi vyhovět, protože jsem lepší než on. Máme spolu skvělý vztah, je to můj vzor. Dost se ode mě na place naučil, tak snad to pod mou taktovkou zúročí. Máme to tak i v osobním životě, kdy mu schvaluji kamarády a přítelkyně. Jak už jsem řekl, miluji ho a je to můj vzor. Doufám, že si to přečte mamka…

Byly nějaké zvláštní podmínky vašeho přijetí?

Zesměšnění Alp v podání Deviantů

Nu.. dlouho plánujem nějakej ten dovolenkovej "vejlet". Napadaj nás pouze píčovinky, až si najednou uvědomáme, že jsme horalové. U nás je to vo hovně, tady jsme všechno povodili, a to i se starkama, takže musíme za čáru. Milo je v klidu. Já sem nesvuj, kdo za mě bude strážit naší vlast. Vlastně ani nevíme na kterou horu chceme, ale víme, že v tAlpách jich je mrak a proto volíme tudlenc destinaci. Loučíme se s rodinama, na námku podepíšeme horalský kartičky fanouškům a jedeme vstříc dobrodružství.

Vyjíždíme v ponděli ráno, s tim že se nastěhujeme a dámě nějakou zahřívačku a v dalších dnech předvedeme horalský NHL. Cesta utíká v klidu, bavíme se vesměs o hovnech a hlavně hledáme horu, kterou zesměšníme. V rakosousích se nažereme, nastěhujeme a na mobilech študujeme pořád, kam na jakou horu že deme? Je jich okolo nás milion, víc hor než netlustejch a nehnusnejch žen, asi tak. Nakonec teda vyrážíme na nějakou píčovinu…jedeme cca 45min někam do hajzlu než Milo za řízení najde obrázky hory v topu, a tak jedeme zase zpátky a na druhou stranu od bydleni, projebeme timhle tak hoďku. Mezitim já ukazuju na každou druhou horu a řikám MIlovi, že támhle je Orlí hnízdo, ze začátku je to vtipný, ale když to melu tři dni v kuse po 15min, tak toho se přežere asi každej....Pak stojíme ve vsi pod horou a hledáme místo pro zaparkování,….no prostě sme topaři no. Výsledek je, že výstup zahajujeme ve 3h odpoledne. Na netu píšou, že to je obtížnost 2 cca na 6h. S prstem v prdeli si říkáme, o tom že tam je bilion metrů převýšení a polezem po čtyřech zatím nemáme páru, jsme horalové. Já pořád melu, že jsme tady na testech, v horalským kempu a čekáme, že si nás nějakej horalskej mančaft vytáhne do Ačka. Zatím sranda, já na sebe beru roli navigátora a přes apku s offline mapama seznamáckejma nás vedu na vrchol, vím píču co znamená ta červená čára, prostě jdeme. Milo má roli mentora a psychologa. Všechno je super, nádherná krajina, jen vůbec nepotkáváme lidi, já nás vedu přes statek týpka, otevřeme si vrata od jeho pozemku a jdeme prostě, já sem tady navigátor (mám červenou lajnu v offline apce). Milo bez keců mě následuje. To je naposled co jdu první, vod teď znám Stánka už jen zezadu (ne mrdání). Jdem nevim třeba 1km po rovině, já melu to svoje, že to sou hory a tak, todlenc že můžu chodit pozadu s prstem v prdeli a banánem v ruce.. no prostě bystrej kluk Petr. Problém nastává před začátkem výstupu polní točitou esíčkovou cestou, která je nekonečná a zkurvená, přišlo na mě sraní… máme výbavu značkuju místní les (sme lidi ne?). Esíčková polní cestu je hodinu do kopce jak čurák, lezou okola nás krávy a ovce, si řikám, že až vylezem nahoru tak pak už bude na vrchol asi nějaká cesta, i když se mi to nějak nezdá protože na ten vrchol je to strašně strmý. Před zdoláním týhle cesty mám první srdeční příhodu, sem chcanka. Zavařenej jako kráva, Milo taky vaří, ale já umírám, arytmie na diskotéce..hrozný… dáme pauzu. Já už vim, že to bude hrubý, cesta na vrchol je tak na 2h chůze strmě po šutrech. Držim se za Milem, jdu svým tempem, ztrácím ho….čekám kdy na mě ta kurva zařve že sem laxní, to bych ho totiž doběh, zabil a pak umřel na infarkt. Naštěstí je to chytrej kluk a vidí že to nejni prdel a žádná voddychovka tadle hora. Jde teda napřed. Já takticky dávám pauzu a Budwara 12ctku. Mám moc těžkej batoh, musim mu ulevit. Taktickej tah na nic, pifko vyžeru během pár minut, jenže ho pak krkám a prostě mám tep v krku, sem na čtyřech na šutrech, Milo v prdeli. Hecuju se v hlavě, co by řekla mamka kdyby viděla jakej sem duch, co by na to řek Klaritin, jak asi timhle způsoobem zdolám Everest,…. No jedu v hlavě velký pecky než příjde další arytmie, a seru na ní…s vědomím že nejspíš zemřu se plazim na vrchol. No a najednou 30m nademnou sedí na šutrech Milo, vidím ho, pozdravíme se…a dýcháme….teda von už je vydejchanej protože tam čekal asi 15minut na mě…já padám do komatu a držím hubu, celou dobu jdu se zacpaným nosem, nevim proč ale prostě je to tak. Jdu chvíli s Milem, no a zase mi uniká, ale teď už po 2,5h vaření se a chcípání vidím vrchol, a sem si jistej že to bude pecka….když docházim po zelený trávě už na vrchol hory, vidim Mila jak je na vrcholu, posledních 30m vylejzám a zřítím se k zemi a Milo si honí ptáka z výhledu…už to vidím taky.. honíme oba…. Nic hezčího sem neviděl…a stálo to za to, mám radost… fotíme se jak opičky, užíváme si to, dáváme pifko a je to top, po hoďce začne foukat nepříjemnej vítra balíme to. Z vrcholu hory obvoláme rodinu, řeknem jim že sme hrdinové a jdeme dolu teda no. Jenže…cesta dolů je šílená, kolena na mrdku..strmý hrubě, klouže to, já si hraju na Jandu, Milo na Ražku….vždycky když podklouznem ustojíme to jako klucí při dopadu. Bohužel já 9 dopad nedávám, když si zkracuju cestu…padám a jentak tak se chytám šutru, Milo je 2m ode mě a směje se mi, děkuju mu za pomoc a posranej pokračuju v cestě, max bych se polámal, ale určo bych nezheb. Začíná se stmívat,k autu jdeme za totální tmy a zase přes statek týpka, teď ale posraný, bojíme se že bude puštěnej čokl. No co navigace vede přes jeho barák…. Nepotkali sme nikoho celý den, což dokazuje, že ta hora nebyla chcanka, aby jí někdo vylez tak musel zabojovat….což nás těší…Gamsfeld nejvyšíí hora pohoří sarkenzminkeesser blel nevim kua….K autu přicházíme v 9, na kvartýr dorážíme v 10, umyjem se, ani nežereme končíme v hrobu v posteli, z pokoje jsou slyšet jen vyměšovací zvuky, smích a pokřiky. Usínáme s vědomím, že jsme zdolali 2000covku a zejtra dáme nějakou oddychovku…..

Druhej alspkej den začíná snídaní... nažereme se jak prasata, hlavně Milo vyžere všechny bílé housky v rakousích, já se zahanbit nenechám, zaleju to ledovou kávou, a teplou kávou (tzn. voucher na sračku). Nohy máme v betonu, volim trasu, jsem navigátor, jdeme na horu 1800m vysokou, která je situovaná mezi třema jezerama, výhledy na hoňku opět. Na mapách vidim tratě, takticky beru tu nejkratší, s tím že je to voddechovka. Bohužel byla nejkratší, zákonitě ale nejstrmější a tak zase chcípáme vaříme, já ždímám trička, volám mamce, že asi umřu, starce že už se asi nevrátím... MIla znám jen zezadu (ne mrdání II.). Bojuju jako kdybych vyháněl s Nakamurou islám z českejch kostelů. Dobrý je, že se mi nechce pokládata kabeláž, je divný že zase nikoho nepotkáme, proč asi, všichni ti zmrdi jdou po cestě rovný mezi stromama, sice to má 12km, ale neumřou, my protože jsme esa a chceme do alspký horalský NHL jdeme 6km po čtyřech, zase tah jako píča. Zkušeňáci. když dojdem do podhoří (moje označení místa pod horou, sviňský místo, kde se zdá že to je už jen kousek, ale omyl, je to zkurvenej kus a plazíš se po zemi a chcípáš viz foto).

V poodhoří si posedíme, nažereme se, pokomentujem duchy okolo, já si vyždímu triko, změřím obvod vany a pokračujeme. Cestou se fotíme s ochočenýma voňavýma krávama v topu. Dá se ject vlakem, jenže,....my nejsme mrdky, my jsme z nároďáku horalů ČR. Na píču je, že zmrdi důchodci co jdou z kopce dolu (nahoru jeli vlakem), nás zdraví...super,chcípáš a musíš odpovídat, ze začátku zdravím, pak už jsem smrtka a kdokoliv na mě promluví, zabiju ho pohledem. Milan mě hecuje, že jdu jako holka, chci ho dojít a zkopat... pak ale zamnou jde pár, kluk co vypadá, že chodí do fitka a holka co je z privátu. Měřim s nima síly, čubka ze začátku tempo jak čurák, týpek taky. V hlavě se mi honí, že bojuju za vlast, jdu tvrdou chůzí, mrdky ztrácej, pořád si je hlídám, řvu na Milana, že píču, že jdu jako holka.... a sem v klidu, jsem eso. Na vrcholu si opět honíme píšťaly, výhled v nadtopu, fakt krása. je tam i pomník 1ks holka 24 let tam padla. Do toho vyleze nahoru paní a vypadá, že zhebne too. Máme radost jaký že to sme horalové. Voláme domů rodině. Ty nás maj vesměs v píči, neuznávaj náš talent. Jen aby měli klid tak nás pochválí, tak se navzájem chválíme sami. Nažereme se dáme pivka a jdeme dolu, já tam opět krmím ptactvo, položim kabel, pokomentuju kolemdoucí. Milo nám povolí, že můžem ject kousek vlakem, ten největší sráz, na píču, ve vlaku sedíme v protisměru a smrdí to kobrou, hnus jak svině, převýšení, vlak cuká, 5min hrůzy. Nikdo neblije..štěstíčko, vystupujeme v podhoří a jdeme už zase po svejch, cesta plyne v klidu, střídáme se na čele. Z kopce mám vždycky strašnou formu, tandem jak čurák, Milo do kopce já z kopce...až tohle bude na OH jako sport, cinkne to... Tentokrát přicházíme na ubykaci  za včasu, ale sme tak v hajzlu, že se jen válíme, krkáme a prdíme a pokřikujeme hesla. Ten kdo bydlel za zdí, si musel sáhnout na život..tohle nešlo ustát... Julda nezvěstnej druhej den, Dědinojc v ČB na něm musí mít strupy, říkáme si...

Ráno zase jako přes kopírák, akorát rakušácíí už poučený, a tak posílaj MIlovi dva kamiony bílého pečiva a 3 cisterny Nutely, Milo všechno sežeru a zaleje kávou. Já žeru střídmě, držím dietu (ochutnám vše co mi příjde do cesty, až teda na tlustou kuchařku a zpocenýho sluhu. Vybíráme destinaci, teď ale už fakt oddychovku, nohy nemám už v betonu, jen je necítím (sledge Pída), Milo už taky brečí, a tak mam radost. Vybíráme horu kam se dá do podhoří doject autem, je to v topu. Vylezeme na vrcholek a jdem prostě po vrchooolkuuu hooor.. výhledy jak čurák opět, jednu horu slezeme a jdeme na druhou, která čumí na Dachštýho, hodně velký výhled. Ovšem při přechodu z hory na horu, dojde k souboji. V mezihoří se válí banda dětí U17, který pořvávaj sračky a nehejbou se. Samo se rozejdou, až když je mijíme, nestačí našemu tempu, už jsme tak namožený, že necejtíme bolest a jdeme jak tanky, drží se nás už jen jeden mladej zmrd, co si chce honit ego, mám ho v patách. Na Mila pořvávám ať mákne, kopec jak čurák , stačím Milovi poprvé, sem nahecovanej, parchanta před vrcholeme střesu a urážím ho hrubě moc... chytrej kluk sem, vo tom žádná. A zase výhled, krmím ptáky a spokojenost. Zpět jdeme jinou trasou, kdy jdeme po srázu hory horizontálně, a užíváme si výhledyho na džezera. Jedeme na ubykaci, s tím, že si uděláme hezkej večer (večeraa procházka, ne mrdání III.). Cca 20m od ubykace je pizzeria, dáme si jí a pifko, pak jdeme na námko na zmrzku, chce se nám blejt jak sme narvaný. Uplně jinej svět, všude čisto, nedá se nic porovnávat s tou naši českou chcankou, na kterou jsme pyšní. Procházku dvou buzen ukončujeme po 20minutách, s tím že možná na pokoji čeká Julda (omyl opět je v ČB u Dědinojce strupy až na prdeli). Druhej den je v plánu hora pod Dachštým s pětiprstníkem ( 5 lávek trčících z hory. říkám si že by to byl zážitek jak čurák), bohužel nás pochcalo počasí, má chcát no. Další mise je jasná ovšem. Vracíme se zpět do vlasti, s tím že cestou zpět chci dobýt nějakej ten hrad (viz foto, to se mi povede a když ho dobudu, tak hned na strážní věži zaměstnávám Mila jakožto herr hlídače. V areálu hradu se pohybuje negramotný dítě, když ovšem přijdeme blíž a vidíme, že má na sobě dres Barzelóny, tak vše chápame..chudáček nu. Pak už se jen nažereme a jdeme se válet do svých bytových jednotek. Jsme trošku zklamání, že na nás na námku nečeká houf lidí, ale co....

Boris Novotný: "Jsem týmový hráč!"

Bývalý urolog a sochař Ctibor Novotný je novou posilou Deviantů Č.B., zeptali jsme se ho na pár otázek, aby jsme zjistili jeho negativní vlastnosti. Povedlo se.

Dobrý de Ctibore, chtěli bychom vás přivítat v našem klubu a popřát Vám mnoho sálovkových úspěchů.

Aha, tak za prvý jsem Boris, za druhý ty mi přát nemusíte, poněvač úspěchy jdou semnou ruku v ruce, a to v každém mém angažmá.

Dobře tedy Borisi, jak jste se do Deviantů dostal?

No měl jsem laso z mnoha klubů, ale nabídka od Deviantů byla snad ta nejhorší, kterou jsem kdy dostal. Dost mě to zaujalo, a tak jsem kejvnul.

Můžete být konkrétní?

No prachy žádný, ještě jim za to musim platit, plus sem si musel koupit i ten teplouškej dres. Ovšem bonusy v podobě vzájemnýho se zechcání ve sprchách po zápase, či vypití si hlavy v TC a dopustit se nějakého přetupku, to je pro mě lákadlo. Jsem taky tak trochu narušenej.

Jak taky narušený? Prosím rozveďte to.

Tak já jakožto bývalý urolog a sochař, mám nevšední zábavu, vždy každému svému spoluhráčí musím vysochovat podobiznu jeho kvéru. Je to individuální úchylka, kterou nemohu potlačit. Nooo to "taky" sem použil záměrně, vždyť se na to podívejte co tam hraje za individua.

Můžete být konkrétní?

Tak jako v bráně týpka s koňským pérem, což to beru za to nemůže. Ty dva feťáci na bekovi, co ještě jizdí na fichtlovi a neštítí se ani tvrdejch drog. Pak ten tlustej veterán co semnou hrál na D.Vodě a další chudáci co maj v 28 letech vanu a k ní dětský tělo. Jsem týmovej a na kluky se moc těšim. Musí to ovšem hrát na mě, jiná cesta k úspěchu nevede. I když se fotbalem neživim jako ten panáček z elektrárny, tak zkušeností mám, že bych mohl přednášet.

No a co váš osobní život?

Upadá, a to hrubě. Nedávno jsem se zaprodal manželství. Jsem vykrmován, uspokojován a vše co k tomu patří. Už nejsem postrach gej seznamek a privátů, jako tomu bylo před 8 lety. Jsem šťastný.

Tak alespoň něco pozitivního, tak ať se daří....

Hrát po boku Mildy, je dost fyzicky náročné, tvrdí Miroslav Klíma

Další kdo s námi ztratil slovo na téma MIlda Staněk, je jeho dlouholetý spoluhráč Mirda Klíma, který  na svého kolegu prozradil plno zajímavostí z osobního a sexuálního života.

Kdy a kde jsi poprvé potkal Mildu?

Milana jsem potkal poprvé v létě 2012 na tréninku čtyráku. Pamatuji si, že mi tenkrát ještě vykal.

Slyšel jsi už dříve o hráči jménem Milan Staněk? Pokud ano, co o Mildovi kolovalo za zvěsti?

Bohužel jsem se o Milanovi dozvěděl až na čtyráku a zrovna radost jsem z toho neměl, protože mi bylo oznámeno, že tam mají talentovaného mladíka, který bude tvořit naší hru a já půjdu hrát beka.

S Mildou jsi odehrál plno zápasů v dresu Čtyráku, nyní spolu nastupuje v rakouském pralese, tudíž nikdo jiný než ty by neměl být schopen lépe popsat Mildův přínos pro tým. V čem je hlavní Mildovo zbraň?

Jestliže má Milda chuť a nikdo mu to neotráví, tak je prospěšný pro každý tým ve kterém hraje. .Jeho hlavní zbraň je určitě jeho kopací technika, díky které již několik zápasů rozhodl ve prospěch svého týmu.

Co říkáš na Mildovu chuť k jídlu? Myslíš si, že hráč na jeho úrovni má právo mít přechodné bydliště v Mc Donaldu?

Když mu tam chutná a nevadí mu rostoucí pupek, tak proč ne.

Má Milda nějaký předzápasový rituál?

Co jsem tak odkoukal, tak Milda má jediný před zápasový rituál a to na WC, co tam dělá netuším, ale vychází vždy velice spokojený.

Jaké to je být s Mildou na cestách? Proslýchá se, že jste se oba dva proslavili v pohraničí u místních „kněžek lásky“, co je na tom pravdy?

Cestování s Mildou je někdy o nervy. Bohužel chodí všude pozdě a ještě se k tomu přitrouble směje, takže mě děsně vytáčí. Z čehož vyplývá, že jsme se u "kněžek lásky" nemohli proslavit, protože na to díky Mildovi není čas.

Těžíš z Mildovo slávy? Jaké to je hrát po boku takové osobnosti?

Slávy??!!! Hrát po boku Milana je dost fyzicky náročné. Milda, jak všichni víme, nerad běhá a tak musí běhat všichni za něj. Ale rádi mu to odpouštíme, když pak rozhodne zápas nějakou geniální přihrávkou, a nebo parádně zahraným trestňákem.

Před dvěma lety jste byli s Mildou nachytáni v jednom pražském bordelu (Dědina park). Jaký je Milda v „akci“? Z utajeného zdroje jsem se dozvěděl, že Milda vždy uleje start. Je to pravda?

Tohle naprosto odmítám. Milana jsem tam pouze odvezl a čekal jsem před. Takže nemůžu potvrdit ani vyvrátit jak na tom Milda s tím ulitým startem je.

Jak to vidíš s Mildovo orientací? Není tajemstvím, že bydlí s africkým chlapcem. Je to známka homosexuality nebo ten černý chlapec je pouhý Mildův sluha?

Tak tohle si myslím, že vím. Je určitě hetero. A podle mých informací je to právě naopak. Jednou na sraz dorazil o 15 minut déle se slovy, že ho jeho spolubydlící šikanuje a že on musí dělat všechny domácí práce a nestíhal to, tak proto dorazil pozdě.

Nadcházející víkend vás čeká další zápas. S čím s Mildou do zápasu půjdete? Máte nějaký rituál? Jak známo Milda na Čtyráku před důležitým zápasem vždy v šatně se spoluhráči „lyžoval“. Jak je na tom teď?

Ano tento víkend nás čeká poslední přípravný zápas. Určitě by jsme chtěli konečně zvítězit a věřím že se Milda už konečně trefí.

Restaurace a fast foody v Českých Budějovicích pod lupou!!

Jak známo Milda Staněk podniká výlety do všech možných restaurantů v našem překrásném městě České Budějovice. Nedalo nám to a obešli jsme většinu Mildovo oblíbených destinací. Ve všech jsme vyzpovídali místní zaměstnance a získali tak velmi důležité informace, je pravda, že někdy to nebyl moc příjemný rozhovor. Více v následujících rozhovorech. Otázka zněla vždy stejně. „Navštěvuje vás Milda StaněK?“ Pokud odpověď byla kladná následovala ihned otázka: „Jaký je MIlda Staněk host?“

Mc Donald (Pražská)  - vedoucí Berta

Ano tento jedlík nás navštěvuje pravidelně. Vždycky přijde sám, což je mi divné, protože od kolegů z Mc Donaldu z Lannovky vím, že tam chodí s nějakou budějickým gigolem. Vždy si tu dá to samé, tedy Happy meal a 4 litry Spritu + jako chuťovku si dá kýbl od barvy plný McFlurryho (cca 6L – poznámka redakce).  Při jídle je slušný, ovšem jakmile dojí, tak začíná drama, protože ihned spěchá na toaletu. WC jsou zde zamčené a jednou se stalo, že než jsme mu je otevřeli, tak nám močí a trusem pošpinil chodbu. Od té doby jsme se poučili, a jakmile tento zákazník dojí, tak má cílovou rovinku na toalety volnu. Náš zákazník, náš pán.

Mc Donald (Lannovka) – vedoucí Kateřina

Bohužel tohoto zákazníka známe všichni moc dobře. Jmenuje se Staněk Milan a náš podnik navštěvuje se svým přítelem nějakým hajlujícím svalovcem se sklony k obnažování a uspokojování na veřejných místech (Jan Dědina – pozn. redakce). Je to vždy stejné začne tím, že si objedná cheeseburger a vtipně poznamená: „Katko, nezapomeň na okurku!“ Pak s tímto jedním pokrmem odejde na své místo a čeká, než mu naše obsluha přinese tří chody všech možných burgerů. Při jídle se chová jako naprostý profesionál, tedy když je zde sám, jakmile je tu s tím blonďatým monstrem, tak je všechno špatně. U jídla křičí nesmysly a hajlují. Jednou se dokonce vymočili pod stůl, a pak v té moči čvachtali bosou nohou, ale naštěstí se to už neopakovalo.

Aladin kebab – Mehmed Topal

Ano tohoto muže znám. Díky němu můj obchod nezkrachoval. Ten kluk sežere všechno. Je to takovej drtič odpadu. Vždycky se tu vyvalí do okýnka a jen ukazuje a my mu neděláme kebaby, ale rovnou nařežeme maso do dvou 25L nádob a k tomu přidáme 1L od každé z našich omáček + samozřejmě čtyři pytle pečiva. Pak se dějou věci, tento zákazník si to odtáhne tady do parku na Palačáku a polyká to jako kobra. Občas se lehce nakloní a usere. Občas si krkne tak, že ptáci ze stromů opouštějí svá hnízda a jeho velké finále je když dojí poslední sousto, tak si projede koule a strčí ruku za pásek a lehce si dřímne. Pak se vrátí k nám k okýnku, opět se usere a dá nám kamen a jde jíst ke konkurenci.

Zeleninový bar – majitelka restaurantu Jarmila Buřtová

Tak tento mladík tu naštěstí byl jen jednou. Projevil se tu jako totální nevychovanec. Objednal si zeleninový speciál do obří mísy, když jsme mu daný pokrm přinesla, tak si zul body a sundal ponožky a celé to v té misce rozšlapal. Ve finále do toho namočil. Nikdo jsme nic nechápali, chvilku na to sem přišel jeho komplic, který vypadal jako Jim Carry z filmu Blbý a blbější (Petr Snížek – pozn. redakce) a do toho salátu začal masturbovat. Oba se smáli a měli z toho neskutečnou radost. Dopadlo to tak, že misku plnou zeleniny a semene odnesli před Prior, aby nakrmili místní bezdomovce. Bylo mi z toho na zvracení. Byl to strašný zážitek.

Grill v NC Géčko – prodavačka Světlana Postihová

Ano tohoto klučinu znám. Trpí plynatostí, vždycky přijde a tlačí, až celý zrudne, pak se usere na celé Géčko a objedná si 8ks sekaný v housce a zapíjí to 2L omasku ze všech jídel, která nabízíme. Nikoho jiného nemám takto přečteného. Je to opravdový gurmán. Na cestu si dá vždy klobásky v housce a pochlubí se mi, do jakého privátu na kouř dneska půjde. Co bych dala za to mít takové syna.

Džbán – hlavní obsluha Hana Věstonická

No, tak tohohle floutka znám moc dobře. Je mi 64 let a vážím 98kg a tohle je jediný zákazník, který mi dělá pořád nějaké nemravné návrhy jako: „Hej maličká zahraj mi něco na píšťalu/Chci v tobě plavat/Chci cejtit tvůj pot a spářku na svém obličeji/Jsem sám doma a mám plnej pytel!“ Někdy toho mám už opravdu dost, ale jestli to ten kluk myslí vážně a nepřestane, tak snad už i povolím a svou hornickou nemytou šachtu mu pronajmu za nějaký ten příplatek klidně na několik večerů. Jinak tady žere jenom pivo a utopence. Vždycky, když přijde, rozehřeju hned troubu, protože vím, že si dá minimálně 7 našich lahodných pic.

Do sedmé restaurace už jsme neměli sílu jít. Zjistili jsme, že Milda je opravdový jedlík, který má srdce otevřený všem kuchyním. Prostě stejně jak se chová k lidem, chová se i jídlu. Dá si všechno.

Lukáš Hornych: "Milda je prostě talent od pána Boha!"

Lukáš Hornych k Mildovi vzhlíží s velikým respektem. V rozhovoru se dočtete plno zajímavostí. Nakoukneme pod pukličku Mildovi orientace a pozastavíme se nad Mildovo povahou.

Kdy a jak jsi poznal Mildu?

S Mildou jsme se potkávali na perfektně zastřižených pažitech již od dětských let, ovšem vždy jako soupeři. Jako každý malý kluk jsem k němu samozřejmě vzhlížel a obdivoval jeho fotbalové umění. Trošku mě překvapovala Mildovo skromnost, nechoval se jako celebrita, kterou bezpochyby je. Po jeho boku jsem si poprvé kopnul až ve Čtyráku, zřejmě to byl osud, který nás svedl dohromady.

Lukáši, je o tobě známo, že jsi skalní fanoušek Mildy Staňka. Proč tomu tak je?

Tady můžu rovnou navázat na předchozí odpověď. Absolutně žádná arogance, úcta a respekt. Takový je Milda jak v profesionálním, tak v osobním životě. Je to jeden z aspektů, proč ho tolik obdivuji. Dalším jsou samozřejmě jeho fotbalové dovednosti. Milda je prostě talent od pána Boha.

Co obdivuješ na Mildovo hře?

Těch věcí je celá spousta, ale vyberu tu, která mě každý zápas zaujme nejvíc. Je až neskutečné, jak Milda dokáže pošetřit během zápasu síly a prodá je v momentě, kdy jde kopat přímák v okolí soupeřova vápna.

Jak si myslíš, že Milda dopadne v zahraničním angažmá?

Tady si myslím, že jsou dvě varianty. První (a pravděpodobnější) je ta, že bude hvězdou soutěže a postrachem pro branky všech soupeřů. Druhou variantou je, že bude každý zápas dostávat, jak se říká, nakopáno a to mu trošku znechutí fotbal. Nicméně v každém zápase jsou přímáky z pěkných pozic a v těchto situacích se Milda prostě nemýlí.

Jaký máš nejhezčí zážitek po boku Mildy?

Tady si netroufnu vybrat jediný zážitek, mohl bych tak jiné zážitky urazit. Nicméně mezi nejhezčí zážitky po boku Mildy samozřejmě patří návštěvy privátů a drogových doupat, ale to všichni známe.

Víš nějakou perličku z Mildovo osobního života?

Pár věcí opravdu vím, ale u této otázky mohu ukázat, jak oddaným kamarádem jsem. Milda mě poprosil, abych to nikde neříkal a proto si vše nechám pro sebe.

Co je pravdy na tom, že Milda občas kope za druhou (homosexualita)?

Co na to říct, Mildovo starka odjela poznávat novou kulturu a místní chlapce, proto ani Milda neváhá rozšířit své sexuální obzory. Dokladem budiž jeho nové bydlení.

Máš pro Mildu nějaký vzkaz, který  mu vzkážeš?

Mildo, zůstaň takový jako dosud a ať to lepí! Viel Glück!!

Lukáši díky a přejeme mnoho úspěchu v životě.

Bratr je pro mě vzor, říká Radim Staněk

Je to tady. pozvánku k rozhovoru přijal Mildův bratr Radim Staněk. Nakoukneme pod pukličku rodiny Staňků. Dále se dozvíte plno zajímavostí z Mildovo dětství a něco málo o bratrské lásce.

Je hloupost, ptát se, kdy jsi svého bratra poznal. Zeptám se tedy, jaké bylo vaše dětství? Milda je starší, šikanoval tě třeba na pískovišti, popřípadě tě nějak jinak zneužíval či využíval?

Již od útlého věku na mě samozřejmě různě využíval železné pravidlo, kdy jednou má přednost mladší v duchu mládí vpřed, což bylo samozřejmě když bylo třeba něco přinést či udělat. Gentlemanství a vychování, že mají starší přednost, mě zas učil například, když jsme mohli být na počítači. Že moje bábovičky vydával za své se snad ani nemusím zmiňovat..

Jaké to je vyrůstat po boku okresní hvězdy?

Je to taková nevděčná role. Málokdo mě zná mým pravým jménem, většinou se chytnou až když řeknu, že jsem bráchy brácha..

Co pro tebe tvůj bratr znamená? Bereš ho jako autoritu? Dá se od Mildy něčemu přiučit?

Brácha je pro mě - stejně jako pro spoustu dalších - vzorem. Vážím si tedy hlavně toho, že s ním mohu trávit oproti ostatním podstatně víc času. Není dne, kdy bych za toto privilegium, ke kterému jsem přišel jako slepý k houslím, neděkoval!

Líbí se ti Mildovo hra? Za co ho na hřišti uznáváš a naopak.

Sportovně musím uznat, že je brácha v posledních letech gólovější. Zejména ve statistice gól na naběhaný (čti nachozený) kilometr má jasně navrch.

Když hrajete s MIldou za jeden tým, máš o bratra strach? Vyhledáváš ho nahrávkami více než jiné spoluhráče?

Musím přiznat, že mívám strach o jeho již operované koleno. Nahrávkami ho vysloveně nevyhledávám, je však pravdou, že když hrajeme spolu, snažím se obecně více nahrávat, protože pak nechci doma poslouchat, že jsem sóloval. To je pak s ním doma k nevydržení..

Co vaši rodiče? Podporují vás? Slyšel jsem, že vaše maminka sní o tom, že spolu s Mildou nastoupíte v jednom dresu pod hlavičkou SK Devianti Č.Budějovice, jak to vidíš? Splníš spolu se svým bratrem mamince sen?

Klišé, že rodiče jsou našimi největšími fanoušky, platí samozřejmě i u nás, ačkoliv je nad Slunce jasné, na koho se to u nás v rodině hraje.  Zájem Deviantů mi samozřejmě lichotí, zatím jsem však nedostal od Strojírny souhlas k jakémukoliv jednání, takže k tomu zatím bohužel nemohu nic víc říct.

Bratra znáš jistě na jedničku. Řekni naším čtenářům jaký bratr je doma?

Brácha toho má moc. Nedávno například přišel plný dojmů z přednášky o prokrastinaci a neprodleně po mně chtěl vytisknout „buzer lístek“, jenže shodou nešťastných náhod a nepředvídatelných okolností tento buzer lístek leží stále netknutý u něj na stole. No a jestli ho mamka neuklidila, tak tam leží dodnes..

Jak vidíš jeho cestu v nadcházejícím angažmá?

Tak tady musím zvážnit. Doufám, že se mu bude dařit a bude se mu líbit. Fotbalově by tam měl kralovat. No a mohl by mi pak koupit aspoň nanuka třeba..

Co bys Mildovi vzkázal prostřednictvím tohoto kvalitního rozhovoru?

Spolu za velkým snem, spolu za Milanem!

Když Milda Staněk střílí do duchů, tak je Petr Snížek vzrušený!

Zvláštní rozhovor se zvláštním člověkěm. K druhému rozhovoru jsme si vybrali Petra Snížka, historicky prvního člověka, který prošel akedemiemi Bazalky a Arpidy. Ano i takový Milda Staněk je!! Nerozlišuje, zda jeho přátelé jsou gramotní nebo pologramotní, přáteli se ze všemi.

Kdy a jak jste se s Mildou poznali?

Přesně na začátku mojí futsalový éry, když jsem založil Absolut „B“. Je to 5 let. Sháněl jsem lidi. Přes Jendu Dědinojce jsem dostal info o nějakým klukovi, co kope za Zbudov, a že je možnost ho k nám převerbovat. Ostatní mi jen potvrdili to, co říkal Honza Dědinojc a to, že Milda je vysoce kvalitní hráč, který by nám mohl vykopat nějaký ten úspěch. (Hned v nulté sezóně ovládl tabulku střelců II.třídy. – pozn. redakce).

Když se řekne slovo Milan a po něm ihned následuje Staněk, co se ti honí hlavou?

Větry, jídlo, góly, fotbal, futsal. Kdyby měl Milo nějaké své logo, tak jistě vím, jak v něm bude vyobrazen. Sedící na gauči s burgerem v ruce, koukajíc na fotbal s kopačkama na nohou.

Jak se ti s Milem hraje? Co bys vyzdvihl na jeho hře? Co bys na jeho hře pohanil?

S Milem si zahrát je zralý na nějakej prášek na nervy, protože když se prohrává a Milo si chce narazit a akce neproběhne dle jeho představ, tak je hned oheň na střeše. Jinak patří k topu, to je daný. Zesměšňuje soupeře a rád střílí do duchů, což mě moc vzrušuje.

Co víš o Mildovo osobním životě? Máte nějaké zvláštní zážitky?

Vím toho hodně, ale na všechno je uvalený těžký embargo. Třeba kdybych vám něco řek o jeho večerním rituálu, kdy udělá stojku a masturbuje si na obličej, tak věřím, že by se naštval hrubě no. Naštěstí vim, co vám mám říct. Na tohle by bylo lepší se zeptat jeho bráchy, kterej má tyhle úchylárny z první ruky. Naposledy, když jsem potkal Šakyho (Mildy bratr), tak jsem ho musel chudáka utěšovat, protože se zase vůbec nevyspal. Milda má jednu vážnou úchylku. V noci chodí pravidelně močit, což není nic neobvyklého, ale Milda chodí močit na lidi. Hádejte kdo je každou noc nejblíže. Ano je to jeho mladší bratr. Dál už nic nepovim, to mě radši zabíte.Máme plno senzačních zážítků, a to hlavně z privátu, kam chodíme za kurvama. Taky jsme se jednou šíleně zfetovali a vzali Mildovo tátovi vzduchovku a šli střílet do cikánu na ulici. Jooo to byly časy, to jsme ještě měli přesnou mušku, co se zbraní týče. Taky MIlda zkoušel letmý sex s Tomášem Valtou, ale víc do toho nevidim.

No koukám, že jste z toho v šoku. Celou dobu si z vás dělám legraci (smích). Teď tedy vážně. Milanův osobní život je normální. Není v něm nic neobvyklého. Řeší stejné problémy jako jeho vrstevníci. Jinak zvláštních zážitků máme plno, napadá mě třeba brigáda v EW, kde jsme produkovali nadstandardní skladničinu. Nedávno jsme pokořili horu Plechý.

Opravdu jste mě vyděsil. Nicméně jsem rád, že máte smysl pro humor. Pojďme dále k rozhovoru. Jak vidíte Milanovo další angažmá?

Tady není o čem. Bude hrát rakouský prales po boku Mirka Klímy. Z této dvojice mám upřímnou radost. Mám od nich slíbeno, že mě na nějaký zápas vezmou a budu si tam moc užít trocha té německá srandy s jejich trenérem, který dle jejich ohlasů je naladěný správným směrem. Myslím, že Milda bude hrubě střílet do duchů a možná mu přibyde další trofej na jeho poličku slávy.

Nyní vás čeká turnaj v Obratani. Jak vidíte vaše šance? A co Milda?

No skupinu máme těžkou, což beru jako výhodu. Hned z kraje turnaje se ukáže, jak na tom jsme. Klidně můžeme vypadnout ve skupině, ale musí to být po boji na život a na smrt. Jinak věřím v Mildu a jeho střeleckou produktivitu. Sestava je silná. Snad se s tím popereme a přivezeme do naší jihočeský metropole nějaký ten pohár.

Prozradíte nám nějakou Mildovo úchylku nebo zlozvyk, ale teď už vážně.

I když se to nezdá, tak Milan je taky jen člověk a chyby má, ovšem není to nic, co by stálo za nějaké odsouzení. Občas si krkne a prdne. Jednou za uherák si dá nějaký to pifko. 

 Jan Dědina tvrdí: "Milanovo největším nepřítelem je jídlo!"

Historicky první rozhovor o globálně uznávané značce Milan Staněk, byl s jeho spoluhráčem na život Janem Dědinou. V následujícím rozhovoru se dočtete plno zajímavostí z Mildovo sportovního a i osobního života. Příjemnou zábavu.

Kdy jste se s Mildou poznali?

Na to si pamatuju úplně přesně, bylo to 2.září 1997 na základní škole. On byl sice o třídu vedle, ale tak nějak jsme o sobe věděli. On měl ve třídě cikána, takže jsem automaticky odsoudil i jeho. Ale čas ukázal, že jsem se v Milanovi spletl, neměl jsem dát na první dojem. V 6. třídě nás dali dohromady a strávili jsme spolu krásné 3 roky v jedné lavici. Milan mi často pomáhal s domácími úkoly, při diktátech, ale hlavně s matikou, ve které jsem hořel jako papír.

Když se řekne slovo Milan a po něm ihned následuje Staněk, co se ti honí hlavou?

Napadá mě ohromně silná osobnost a fotbalový virtuos v jednom.

S Mildou jsi odehrál plno zápasů. Co se ti nejvíce líbí na jeho hře? V čem by se měl zlepšit?

Vždy mě udivoval jeho přehled o hře a fotbalové finesy, kterými zesměšňoval soupeře. Když k tomu přičtete milimetrově přesné finální přihrávky, máte hotového, tzv. rozdílového hráče. Obávám se, že celá malá říše (Rakousko) bude Mildovi malá.

S Mildou si rozumíte i mimo plac. Prozraď jeho fans jaký je Milda v osobním životě?

S Mildou jsme toho hodně prožili, jen co je pravda, od návštěv privátů až po cestování v Americe. Je to skvělý parťák, jak na hřišti, tak mimo něj, vím že se na něho mohu vždycky spolehnout. V soukromí tráví hodně času s knihami a samostudiem cizích jazyků, za což ho neskutečně obdivuji.

Co říkáš na Milanovo zahraniční angažmá? Bude diktovat stejně jako v naší vlasti?

Bude to hrubý diktát v režii jedné osoby. Budou ho tam nosit na rukou a po sezoně postaví sochu. Takové jsou i prognózy sázkových kanceláří, vždyť sama sázková kancelář Tipsport vypsala kurz 1,75 na to, že se Milda stane střelcem nadcházející sezony. To už mluví samo za sebe.

Nyní vás čeká turnaj v Dubenci, jak to vidíš?

Všichni do jednoho co tam jedeme, se budeme snažit na place co nejvíce odvést černé práce okolo apod., aby Milda měl volné pole působnosti a mohl s ledovým klidem kušit do svatyň gólmanů. Nerad bych, aby to vyznělo namistrovaně a bez respektu k soupeřům, ale do Dubence si jedeme pro pohár, tím jsem si 100% jistý.

Myslíš, že si Milda odveze z Dubence nějakou osobní trofej?

Zatím kolují zvěsti, že místní domorodci vyhlížejí ocenění nejlepšího střelce pro jednoho z Dubenečáckých hráčů, podle mě se příšerně pletou. Milda si určitě v sobotu večer přidá doma nad postel další trofej.

Prozraď nám nějakou špatnost na Mildu, zatím je to jen samá chvála, i taková ikona jakou Milda Staněk je, musí přece mít nějaký ten zlozvyk.

Zlozvyky se u takové persony hledají opravdu těžko. I když jeho největším nepřítelem je jídlo útočící ze všech stran. McDonaldy, KFC, čínani po ČB, ti všichni museli vystavit Mildovi věrnostní kartičku, protože jinak by stoprocentně přišli tzv. na buben.

Honzo děkujeme ti za rozhovor a přejeme hodně štěstí do života, ať to lepí.